Modlitba naší duše (vlídnost)

Dnes ráno mi přišla vize. Obraz té části duše, která nás nabádá k vlídnosti a navrácení se k vysokým hodnotám nás člověků – tedy nás lidí, v naší jednotlivosti. V individualitě, která však nepopírá všeobjímající jednotu.

Dnes ráno mi přišla vize. Obraz té části duše, která nás nabádá k vlídnosti a navrácení se k vysokým hodnotám nás člověků – tedy nás lidí, v naší jednotlivosti. V individualitě, která však nepopírá všeobjímající jednotu.

A protože tento článek má být o hojnosti, dovolím si malý vtípek:

Jsem sběratelem obrázků Jana Ámose. Základní vstupné do Rehafitka je 200 Kč.

No není krásný?

Obraz vnitřní jeptišky, vlídnost skrze věky

Nebojte se, nemyslím si, že čím více mám „Komenských“, tím více ze mě promlouvá jeho moudrost. Co ze mě skutečně promlouvá, je jistá rodová tradice – a to jsou obrazy a vize. Na zlomek vteřiny zahlédnete obraz a normostránka nestačí k tomu, abyste popsali jeho hloubku.

Děkuji AI, že mi ony vize dokáže v řádu minut pomoci překreslit, a stávám se tak srozumitelnější.

Poslední obraz přišel jako odpověď na otázky z krásných nedělních telefonátů a rozmluv s přáteli. Miluji karty s názvem Symbolon a právě skrze jejich archetypy chápu lidskou cestu. Nepřekvapilo mě tedy, že má vize měla právě jejich formu.

Viděl jsem ženu a v krátkém průletu jsem se ponořil do vnitřní krajiny její duše. Malebného místa, kde je vše jasné a rozpoznatelné. Kulisy tohoto vnitřního světa postrádají fikci a faleš. Nejsou zde zkreslení pozorovatele a krátkonohá lež sem ještě nestihla dojít.

Mé již neexistující já doletělo k samotné podstatě vlídnosti a laskavosti. Má asociace pro toto téma je spojena s obrazem, který vidíte – postavy, která v nás stále věří a modlí se za nás, abychom již nečinili to, co činíme. Jako by nám šeptala:

"Ubližuješ si, můj Člověče"

V hlavě se mi mihnou jeptiškovské obrazy s Whoopi Goldberg nebo z Četnických humoresek.

Popis karty

V realistickém zobrazení vidíme mladou jeptišku v hluboké, tiché modlitbě. Její tvář je vlídná, klidná, smířená – a přesto z jejího oka stéká malá slza. Nejde o pláč zoufalství, ale o slzu tichého soucitu, bolestné modlitby za svět, za duše, za ztrátu spojení s Láskou, s Bohem.

Její ruce jsou jemně složené v modlitbě za onoho velkého člověka, v jehož vnitřním světě žije. Hlava jemně skloněná – jako by modlitbou objímala celou realitu. V jejím postoji není odpor ani soud – jen jemná přítomnost, odevzdanost a bezpodmínečné přijetí.

(jako první karta) Problém

Tato karta se objevuje, když se odřízneš od své vnitřní měkkosti a láskyplnosti ve jménu „správnosti“. Možná sloužíš druhým, systému, morálnímu ideálu – ale zapomněl(a) jsi na sebe, na cit, na barvu života.

„Proč za mnou nepřijde? Proč si nenechá pomoci? Proč nejsem inspirací?“

Strach, posuzování, obrana, boj a ambice mají líbivější šat. Jsou vidět a na dálku i slyšet. Tváří se důležitě, a přesto si navzájem ubližují. Jsou pohlední, ale kalí vodu. Nedovolí vidět vlastní odraz na hladině. Přisedni ke mně a zři svou krásu v tichu, lásce a čisté víře.

Pocit vnitřní prázdnoty, i když „všechno děláš dobře“. Nedůvěra v potěšení, radost nebo uvolnění. Přehnaná kontrola a posuzování či kritika emocí. Sklon k hlasitému sebeobětování. Odpojení od spontaneity, hry, smíchu. Pro duc(hovno) zapovídáme duchovno. Přijal(a) jsi řád, ale zavřel(a) srdce. Považuješ svou bolest za svaté téma a nedovolíš si ji vyléčit.

(jako karta v sérii) Cesta k uzdravení

Když se tato karta objeví jako cesta, volá tě zpět k pravé podstatě služby: láskyplné přítomnosti. Ukazuje ti, že tvůj smutek není slabostí, ale jemnou připomínkou, že jsi na chvíli ztratil(a) spojení s proudem Lásky, který tě vždy držel. Víš, že přestože jsi vše dělal(a) správně, nebylo to z Lásky – ale z obavy: „Co když...“

Vracíš se do světa, kde nehodnotíš dobře nebo špatně. Vykonáš vše dle svého vědomí a svědomí a s láskou či vírou to odesíláš do světa. Nejde přece o odměnu – jde jen o naše konání. Děj se vůle boží. Plačící jeptiška se nemusí měnit. Vždy bude za co se modlit a proč plakat. My ji však přijímáme jako naši součást – a tu a tam tiše přisedneme.

(jako poslední karta) Výsledek cesty

Nesnažíš se měnit slzy ani radost – už víš, že cokoliv činíme, činíme v Lásce, a Láskou nám svět opětuje. Svět není utopický. Svět je plný proměn – a jeho nádhera spočívá právě v jeho barevnosti.

Tvé skutky, činy i slova jsou projevem víry a sounáležitosti v celé rozmanitosti světa. Dílo prozřetelnosti nehodnotíš ani neposuzuješ. Vycházíš vždy z pravé dětské zvědavosti: „Co mi ta další zkušenost přinese či otevře?“

Svět barev a radosti střídá pokora v tichu šedých tónů místa k rozjímání.

Často jednáme správně. Někdy i dokonale – přesně, bez jediné chybičky. A přesto, když se zastavíme a ztišíme, zjistíme, že jsme vycházeli z místa strachu, z nedostatku, z obav „co když…“. Tak jako trosečník, který v zoufalství hází láhev se vzkazem, jen aby ji příliv vrátil a rozbil o skály. Věřme ale, že ta láhev nebyla poslední. A že když ji příště pošleme z místa víry a důvěry, odliv a příznivé proudy ji donesou do rukou toho, kdo ji má nalézt. Jsme stále spojeni. Nebe nad hlavou a půda pod nohama tu jsou. A Láska – ta proudí dál.